Vesnice k životu určená

Uprostřed nádherných lesů, v údolí řeky Kamenice, která je tu ještě mladičká, leží Kytlice, vesnice, která nejspíše někde ukrývá velmi silný magnet. Kdokoli sem totiž zavítá, je jednou provždy přitahován zpátky. A stovky lidí to také udělaly, vrátily se a zůstaly tady jako spokojení majitelé rekreačních chaloupek a chalup. V těch lesích něco prostě musí být. Copak by se tolik herců, zpěváků, spisovatelů, divadelníků a filmařů mýlilo? Horníček, Brodský, Řehoř, Landovský a dnes Fischerová, Obermannová, Černocká? A s nimi dalších skoro pět set chalupářů, tedy stejně jako stálých obyvatel? Kdepak, oni vědí, proč se sem vracejí. Pro jedinečnou, neokázalou a blaženě klidnou atmosféru pospolitosti.

 

Přehlídka radosti života

Já vím, tenhle časopis je určen turistům. Ty v Kytlicích rádi vidí a mají jim i co nabídnout, ale... Kytlice jsou zkrátka v první řadě obec, která je nesmírně štědrá k těm, kdo tu trvale, nebo tu a tam, žijí. Je to obec určená k životu. A tak, mám-li doporučit turistovi, co zažít v Kytlicích, řeknu jen – přijeďte a buďte tu. Dívejte se, poslouchejte, nechte se pozvat mezi lidi. Riskujete sice, že už se odtud nevrátíte, ale stojí to za to. Tak podívejte – Kytlice (necelá pětistovka duší, pamatujete?) mají: tři stálé divadelní scény (loutkovou a půdní v Obecním domě a lesní pod širým nebem v části zvané Mlýny), chrámový pěvecký sbor (při barokním kostele svatého Antonína Paduánského, mimochodem, patrona vás cestovatelů), výstavní síň s pravidelnými výstavami, jarmarky, bleší trhy, Jablkobraní, lampionový halloweenský průvod, varhanní koncerty (na nově opravených varhanách, na které si zdejší sami významně přispěli), Kytlický advent, Sobotní tvoření (kroužku dovedných rukou), Velikonoční těšení, soutěže o Utopence roku anebo už legendární Světové zelí v Mlýnech (sejde se i na dvacet konkurenčních nakládaných dobrot), masopust, MDŽ, ples, pět hospod s denním provozem a poctivou kuchyní... No, spěchali byste odtud?      

V kůži školáků za hodným vodníkem

Dobrá, není nám dáno tu žít, jen sem nahlédnout. Tak pojďme – třeba do nově vyštafírovaného Obecního domu. Že je to bývalá škola, poznáte záhy, a budete tomu rádi. V přízemí totiž sídlí informační centrum. Až do něj vejdete, zmocní se vás obava, že jste zapomněli žákovskou knížku. Vypadá totiž jako historická učebna. Až si necháte poradit, kudy kam a co všechno v Kytlicích a okolí vidět, požádejte o dvě věci – a klidně se odvolejte na mě. Za prvé, nechte si otevřít skříň. Skrývá úchvatnou školní sbírku motýlů – pohádka. Za druhé, nechte se provést po domě, nahlédněte do loutkového i půdního divadla, ale hlavně – do školní třídy. Jako byste se ocitli ve Svěrákově Obecné škole. Škamny, vycpaniny, pomůcky, tabule, mapy, staré třídní knihy – naprosto kouzelný zážitek. A pak se jděte projít obcí. Na hřbitůvek okolo ladovského kostela – mísí se tu jména sudetských Němců se jmény současnými, neboť tohle je hřbitov plný tolerance, který neztratil kontinuitu. Na dětské hřiště s půvabnými dřevěnými sochami. Určitě taky k Lesnímu koupališti na Mlýnském rybníce. To je jedno z nejmalebnějších přírodních koupališť v zemi, dá se tu koupat, jezdit na lodičkách, lelkovat, a to všechno ve shodě s vodníkem Šmidrkalem, který tu tiše hlídá od doby, co ho Jan Ryska (taky tu uvázl) vymyslel a napsal, od roku 1996 dokonce v dřevěné podobě. Anebo jen tak choďte, žasněte nad krásou podstávkových chalup a smekejte před vůlí a úsilím jejich majitelů, neboť to oni je vyrvali zkáze a udrželi v oku lahodící kráse.

Do lesů i za křehkou krásou

Okolí Kytlic je nesmírně přívětivé. Cesta kolem Lesního divadla líbezným údolím Bělé až k Bělskému rybníku choulícímu se uprostřed lesů, anebo cyklistické výpravy k Hraničnímu rybníku a dál, třeba až k sirnému prameni pod Luží, nebo na stinné cesty po úpatí Jedlové, či ještě na Pustý zámek – to po proudu řeky. A jste-li houbaři, nemusíte si stanovovat žádný cíl, prostě jen choďte a nechte se hostit zdejšími štědrými lesy. Jeden tip je ale velmi speciální – vydejte se po lesní silničce směrem na Chřibskou do Krásného Pole. Tady, naproti točně autobusu, na vás čeká utěšená podstávková chaloupka, penzion Pod Železným vrchem. Proč vás sem ale ženu? Mají tady keramickou dílnu. Paní Havelková v ní tvoří kouzelné keramické dekorace do interiérů i zahrad a velmi ráda vás uvítá, provede, a když se s ní dopředu dohodnete, nechá vás či vaše děti vyzkoušet, jaké to je, pracovat na hrnčířském kruhu, naučí vás, co je šlikr a jak že se vlastně s tou hlínou zachází, aby z ní byl třeba šnek nebo žába nebo sůva. Máte-li čas, nabídne vám i vícedenní relaxační keramický kurz. Je to zážitek intenzivní a vlídný. Já tu omamnou vůni hlíny cítím dodnes.

Další náměty na zážitky v Českém Švýcarsku naleznete:

 

Novinka byla publikována v rámci projektu: 

Napsal uživatel Rostislav Křivánek dne .

Pro psaní komentářů se přihlaste nebo zaregistrujte.