V revíru Pražského Honzy

Pokud to v Rumburku neznáte, může se vám raz dva přihodit, že si na jednom z kruhových objezdů spletete odbočku, a po pár stech metrech zjistíte, že už nejste v Česku. Hornolužické městečko Seifhennersdorf je doslova vmáčknuté mezi Rumburk a Varnsdorf, hranice je tu ale tak klikatá, že se člověk jedoucí po přímce náhle ocitne v Německu. Vypravit se sem je rozhodně dobrý nápad, za chvíli se dozvíte proč. Nejdřív byste ale měli vědět, že se ocitnete v srdci revíru hejtmana loupežníků Jana Karáska, řečeného Pražský Honza.

Kdo je Pražský Honza

Se jménem Karásek se v Seifhennersdorfu setkáte doslova na každém kroku. Nejslavnější lupič a pašerák kraje není žádná vybájená figura – narodil se v roce 1764 v Praze na Smíchově a zemřel v kobce drážďanského vězení o pětačtyřicet let později. Vyučený truhlář a řezník si záhy začal vypomáhat drobnými loupežemi – na Moravě, ve Slaném i třeba v Chřibské. Tam ho chytili verbíři a Karásek poprvé navlékl uniformu – vojenskou.

Brzy ale zběhl do Saska a usadil se v Leutersdorfu. Šéfoval desetičlenné loupežnické bandě, která, maskovaná falešnými vousy a začerněnými tvářemi, operovala na dost velkém území – od Šluknovského výběžku až k Frýdlantu, od Zhořelce až po Český ráj. Na obou stranách hranic se o něm brzy začaly vyprávět legendy, které z něj udělaly dobrodince, jenž bohatým bral, chudým dával, miloval děti, a dokonce trestal lupiče, kteří na jarmarcích okrádali prosté lidi. Rád se nechával vidět v parádní myslivecké uniformě, ovšem jen do té doby, než byl chycen, vězněn v Budyšíně a odsouzen. Trest smrti mu byl změněn na doživotí v drážďanském žaláři.

Tady je Karáskovo

V Seifhennersdorfu se vám ale navzdory tomu může snadno stát, že vyšňořeného Karáska, vyzbrojeného flintou, potkáte třeba na trhu. Jeho dokonalým převtělením je totiž pan Heiner Haschke, který má celou karáskomanii na svědomí. Na rovinu řečeno, kdyby tak bylo takových Heinerů víc... Když totiž chodíte po Seifhennersdorfu, nezbude vám než obdivovat, jak dokázal historickou postavu opředenou legendami využít ke zviditelnění svého městečka. Založil a dlouhá léta vedl dnes už proslulé Karáskovo muzeum. Dodnes tu, už jako důchodce, tu a tam provádí, pochopitelně v podobě Pražského Honzy.

Muzeum sídlí nedaleko kostela a najdete v něm nesčetně připomínek Karáskova působení, ale také typické předměty denní potřeby té doby, budete procházet sednicemi a ložnicemi, které jako by naši předkové opustili před pár minutami, dozvíte se leccos o podstávkových domech i o životě a práci tkalců a pěstování lnu, a dokonce si prohlédnete i desítky milionů let staré fosilie, které tu byly nalezeny při těžbě břidlice v padesátých letech minulého století. Tím ale Karáskovo dominium nekončí.

Máte-li s sebou kolo, čeká vás půvabná okružní, jedenadvacet kilometrů dlouhá Karáskova cyklostezka vedoucí kolem městečka, po lukách a lesích i mezi vyšňořenými podstávkovými domy a domečky. Pěšky se zase můžete projít po ani ne pětikilometrové Karáskově okružní naučné stezce a hned potom se báječně vykoupat ve vedlejším dokonale udržovaném lesním koupališti, ve kterém je voda ohřívána solárními kolektory, a oddávat se tu nejrůznějším vodním hrátkám – třeba jízdě na dvou velkých tobogánech. Hned vedle se zase můžete projet na lodičkách po romantickém Stříbrném rybníku. A kde Jana Karáska potkáte spolehlivě? Inu, přece na vyhlášených Karáskových farmářských trzích. Konají se třikrát do roka, v březnu, září a o adventu, v nádherném prostředí historického selského dvora Bulnheimscherova domu (není-li zrovna trh, funguje tu fotogalerie a výstavní síň).

Tisíce panenek a vlaky jako na dlani

Karáskovi lze na chviličku uniknout snad jen ve dvou půvabných rodinných muzeích. Rodina Büttrichova vystavuje v Muzeu panenek více než dva tisíce panenek všech myslitelných druhů. Tematicky uspořádané nekonečné řady hraček mají i jeden utajený, zato mocný půvab – nejsou to žádné skleníkové fifleny, s každou z nich si totiž někdy někdo hrál.

Železničnímu muzeu zase dala vzniknout rodina Freyových. Budete tu, stejně jako já, okouzleni modelovou železnicí na 150 čtvrerečních metrech plochy, sbírkou historických i moderních lokomotiv a vagonů i zahradní, sedmdesát metrů dlouhou modelovou tratí. Jakmile ale vyjdete ven, budete opět vydáni na milost a nemilost Pražskému Honzovi. Třeba na velice oblíbených Dětských dnech s Karáskem, na které pravidelně vyráží polovina Rumburku i Varnsdorfu, protože co by člověk neudělal pro rozesmáté dětské oči. Tak to vidíte. Jedno špatné odbočení, a člověk objeví, co by bylo škoda nezažít.

Další náměty na zážitky v Českém Švýcarsku naleznete:

 

Novinka byla publikována v rámci projektu: 

Napsal uživatel Rostislav Křivánek dne .

Pro psaní komentářů se přihlaste nebo zaregistrujte.