Správná trojka aneb kdo za tím vším je

V Krásné Lípě na náměstí stojí zelený dům a v tom domě, nejsou-li zrovna v terénu, pracují tři lidé, bez kterých by turistický ruch v Českosaském Švýcarsku věru nebyl, kde je. Turistické oddělení a Destinační agentura obecně prospěšné společnosti České Švýcarsko – tak se jmenuje jejich pracoviště v Domě Českého Švýcarska v Krásné Lípě. Za těmihle písmeny jsou ale především tři aktivní, pro svůj region hořící a velmi sympatičtí lidé, kteří tvoří báječně fungující tým. Jiří Rak je mozek, Dana Štefáčková ústa a Romana Kořínková ruce. Výsledky jejich práce potkáváte doslova na každém kroku – a je samotné můžete snadno potkat také. Jirku jako průvodce při výletech, které pořádají, Danu třeba na veřejných akcích společnosti, nebo ji zaslechnete v rádiu či zahlédnete v televizi, a Romanu především při čím dál oblíbenějších fotoworkshopech. Když jsem se jich ptal, co oni to vlastně dělají, shodli se na tom, že jednak pomáhají národnímu parku České Švýcarsko, který chrání flóru a faunu, tím, že o tomhle nádherném koutu republiky dávají lidem vědět, propagují ho, vymýšlejí programy, akce, osazují zajímavá místa informačními tabulemi, a pak také pomáhají obcím a zdejším podnikatelům v turistickém ruchu, aby mohli vytvářet turistům a návštěvníkům čím dál lepší zázemí.

Jak jste se vlastně k téhle práci dostali?

Jirka: Já jsem původem Pražák, ale rodiče mě už ve dvanácti letech poslali jako přílišného hubeňoura do ozdravovny v Jetřichovicích. Strašně se mi tu zalíbilo, a když jsem se vrátil, začal jsem se pídit po mapách. V tehdejším kulturním středisku NDR v Praze jsem objevil mapu saské části téhle oblasti, protože mi bylo jasné, že ty nádherné skály přece nemohou končit s hranicemi. Od té doby jsem tu byl, jak to jenom šlo, a prochodil jsem českou i saskou část. Ze začátku s tátou, později s kamarády a klidně i sám. Nakonec jsem se náhodou potkal v krásnolipském kině se zakladatelem ópéesky Markem Mrázem a nějaký čas nato jsem opustil místo manažera v nadnárodní firmě, nechal (každý týden od pondělí do pátku) rodinu v Kolovratech u Prahy a rozjel se do míst, kam jsem už čtyřicet let jezdil jako turista. A začal jsem pro turisty pracovat.

Dana: To já jsem odtud, z Rumburku. Vystudovala jsem v Praze historii a učila pak na zdejší škole dějepis a občanku. Odjakživa jsme s rodiči courali po výletech, a tak když jsem jednou v novinách objevila inzerát, že ópéeska hledá člověka na práci s veřejností a PR, šla jsem do toho. Učila jsem se od nuly, ale právě to mě bavilo. Najednou byla práce, kterou jsem dělala, za mnou vidět, byla jsem svobodnější a postupně jsem tomu úplně propadla.

Romana: Já jsem taky z Rumburku a s Danou jsme kamarádky už od základky. To ona mě sem přivedla, když jsem se po otevření hranic jako celník už nechytala. Začínala jsem jako administrátor vzdělávání a postupně jsem přešla do turistiky. Mám od mala moc ráda přírodu, ale teprve díky téhle práci jsem s úžasem začala zjišťovat, že je tu daleko víc krásných míst, než jsem tušila.

Na co z toho, co se vám za ta léta povedlo, jste nejvíc pyšní?

Jirka: Asi na to, že jsem se mohl stát součástí tohohle regionu, něco 24 konkrétního pro něj a pro lidi tady dělám, že tu nejsem anonymní, naopak že lidi oceňují, o co se snažíme, a že prestiž ópéesky je za těch deset let, co existuje, na velmi vysoké úrovni, že je to prostě zavedená a hodnotná značka. A taky na to, že se nám daří vybudovat v lidech vztah, že o nás mluví, doporučují Českosaské Švýcarsko a hlavně – že se vracejí. A když někdo po akci, bez ohledu na to, zda Čech, Němec nebo třeba Holanďan, přijde a poděkuje, tak to zahřeje možná nejvíc.

Dana: Jednak na to, že mi novináři začali věřit a spoléhat na mě, že už je nemusím prosit, aby o nás psali, ale že se na mě sami obracejí a chtějí o nás psát. A že mi věří i zdejší. Možná největší satisfakci jsem ale zažila, když jsem dostala na starost infopanely. Najednou jsem to byla já, kdo rozhodoval, kde bude taková cedule stát a co na ní bude napsáno – takže to šlo od paniky k ohromné spokojenosti. Až mě to dojímá, když někdy jdu okolo a vidím, že si to lidi čtou, že je jim to k užitku.

Romana: Pro mě to jsou jednoznačně fotoworkshopy s Vaškem Sojkou a Petrem Juračkou. Starám se o ně už několik let, mám na starosti úplně všechno, snažím se jejich účastníky rozmazlovat a hlavně – jsem pořád u toho, vstávám s nimi a vidím tu úchvatnou krajinu z fantastických míst, a i když s nimi nefotím, mám všechny ty obrázky v duši. A pak taky další programy, třeba výlety do skal z akce České Švýcarsko – to jede!

Děláte celou škálu programů, akcí, výletů – proč je to lepší s vámi, než
na vlastní pěst?

Všichni: No protože my všechno připravíme, vymyslíme a zorganizujeme a těm, kdo jdou s námi, pak už jen stačí přijít včas a mít dobré boty. Je to, jako kdyby vás třeba po Barceloně provázel člověk, který se tam narodil a žije tam. My prostě za ta léta víme, kam jít, co vynechat, čím jet, aby i ta doprava byla zážitek, a známe místa, která běžný turista neobjeví…

Vypadáte naprosto spokojeně – chybí vám vlastně něco?

Všichni: Možná bychom mezi sebe potřebovali dalšího člověka, kreativního nadšence, někoho s otevřenou myslí a chutí dělat nové věci. Byla by to taková transfúze nové krve, nakoplo by nás to zase někam výš.

Jirka
Nejoblíbenější místo: Skály kolem Zeughausu v oblasti Velký Zschand,
která sousedí s našimi Křídelními stěnami a Pravčickou bránou.
Co ho ještě těší: Cestování – hlavně naše nádherné severovýchodní hory
od Hřenska přes Ještěd, Jizerky, Sněžku po Adršpašské skály a Kladsko,
a pak Slovensko, každotýdenní návraty k rodině.
Přání: Aby hranice zmizely doopravdy, i v srdcích lidí, aby informace
proudily, aby byla lépe provázaná doprava. A jedno tajné – abychom někdy
chodili po starých stezkách, které dnes zarůstají zapomenuty ve skalách.

Dana
Nejoblíbenější místo: Jetřichovické vyhlídky.
Co ji ještě těší: Rodina, synův hokej, cestování, historie, nordic walking
(s Romanou).
Přání: Aby konečně všichni, kdo tu žijí, pochopili, že národní park je
obrovská šance, že je to plynový, a ne brzdový pedál.

Romana
Nejoblíbenější místo: Dolský mlýn.
Co ji ještě těší: Nový dům, rodina, přátelé, sjezdové lyžování, nordic
walking (s Danou).
Přání: Aby se vždycky někde našly peníze na to, co děláme, aby se to nikdy
nezastavilo.

Další náměty na zážitky v Českém Švýcarsku naleznete:

 

Novinka byla publikována v rámci projektu: 

Napsal uživatel Rostislav Křivánek dne .

Pro psaní komentářů se přihlaste nebo zaregistrujte.