Skalními městy bez hranic

Mohutné Labe plynoucí vznešeně úchvatným kaňonem rozděluje Českosaské Švýcarsko na dvě části spojené mosty a přívozy. Pravobřežní strana je, hlavně na českém území, známější. Ta levobřežní přitom skrývá místa, kde se člověku dech zastaví a duše pookřeje. Pojďte, vydáme se spolu na nevšední výlet obrovským komplexem skalních měst propojených údolími, lesy a říčkami a budeme objevovat tajná místa a nahlížet tak trochu jinak na místa proslulá.

Z Tiských stěn až na dno Ostrova

Začneme v Tisé, protáhlé obci, která jako by byla podhradím gigantického hradu, jehož hradby a fantaskní cimbuří se táhnou do nedohledna. Dobrá, nejsou to hradby, jsou to Tiské stěny, ale při troše fantazie… Tohle skalní město je jedním z nejznámějších v zemi. Je k tomu řada dobrých důvodů – na nevelké ploše je tu za skalní stěnou ukryté dokonale propletené bludiště skalních věží, puklin a soutěsek, podivuhodných náměstíček a průlezů, kde každá skála má své jméno, kde z výšky shlížejí kamenní sloni, želvy, medvědi, ba i starostové a sťatí majoři a kde člověk, ať sem přijde třeba posté, objeví vždycky něco nového.

Dětské eldorádo v Malých Tiských stěnách, kde ve zcela bezpečném a mělkém labyrintu vydrží děti v hebkém písku běhat hodiny, to opravdu jinde nenajdete. Když už je člověk syt skalní schovávané, měl by se rozhlédnout po kraji. Z útesů Tiských stěn je to krásné, ale teprve z romantické kamenné rozhledny na vrcholu stolové hory Děčínský Sněžník je to velkolepé. Je to sem z Tisé pár kilometrů, poslední dva docela krutě do kopce, ale zážitek, který člověku v každé roční době a za každého počasí dopřeje ochoz rozhledny, je, obávám se, nepopsatelný. Za mlhy je to koráb na moři, za soumraku elfí hrad, na podzim středobod třeskutě barevné palety…

Hnedle vedle Tiských stěn tančí na kraji lesa desítky skal ve skoro neznámém skalním městě Rájec. Těžko se hledá – vlastně tak trochu po pravé straně kopíruje silničku z Tisé do Rájce, o to je krásnější. Člověk tu má pokaždé pocit, že je úplně prvním poutníkem, který sem pronikl. Vydáme-li se ale z Tisé po červené směrem na Ostrov, čekají nás skalní města hned dvě. Tedy, to první je spíš skalní vesnice, Volské kameny se jmenuje, stojí ale určitě za prozkoumání, a druhé, Ostrovské skály, je zase jiné, tajemnější a neokázalé, ale mystické. Ostrov je vůbec čarodějné místo, člověk si tu připadá jako na dně obřího kamenného hrnce. A všude po obvodu jedna slavná horolezecká cesta za druhou – tady je skálolezců vyhlášený ráj. Nemáte-li stoupání dost, vydrápejte se ještě na hraniční cestu a z ní na panoramatickou Hraniční vyhlídku – Grenzplatte, abyste si Ostrov prohlédli pro změnu shůry.

S Herkulem do pohádky

Protože ze všech Zážitků, co už jich vyšlo, dobře víme, že tady je hranice jen bezvýznamná čára na mapě, vydáme se odvážně dolů, do údolí říčky Bělé, která o pár kilometrů dál už slyší na jméno Biela, a všude kolem nás je náhle Bielatal. Před nějakými sto lety to bývala proslulá rekreační lokalita, dnes sem ale jezdí málokdo. A to je přesně šance pro nás, protože my k zážitku nepotřebujeme pohodlné penziony a kapely vyhrávající na tanečních terasách, nám stačí to, co tu vykouzlila příroda.

Kousek za Ottovým mlýnem, u parkoviště, vede doprava po můstku přes Bielou stezka do skal. Tam, v příkrém svahu, začíná Skalní ulice – Felsengasse, která nás brzy dovede na jedno z nejúžasnějších míst celého Českosaského Švýcarska, k ohromujícím Herkulovým sloupům. Sliboval jsem, že ztratíte dech – tak tady to bude na beton. Dvě štíhlé skalní věže vedle sebe jsou úžasné odkudkoli, ale z vyhlídky ve svahu, kdy člověk mezi nimi vidí, jak se slunce šine doprava, k západu, a začne zlatit, nač skrze stíny dosáhne, na to nezapomenete, co živi budete. Za to ručím. A zase o něco dál tyčí se vysoko na skalní stěně věž z pohádky. Zespoda je naprosto impozantní, nebudete ochotni věřit, že to není věž hradu černokněžníkova a že v ní není vězněna nebohá princezna Flambulína…

Když vás stezka značená žlutým kolečkem vyvede až nahoru, romantika zůstane, ale nebude už tak pohádková. Kamennou vyhlídku Bielablick tu v roce 1880 postavil jistý J. G. Kaiser z nedalekého Rosenthalu ku potěše milostivého panstva turismu holdujícího. Kamenným oknem uvidíte protější skalní město. Takže zase do údolí a po schodech i po žebřících nejprve na Janovu vyhlídku – Johanniswacht, ze které je vidět hrdá pevnost Königstein jako na dlani, a pak na impozantní Saský kámen – Sachsenstein, který je třeba zdolat po skoro kolmých kovových žebřících, za což je šplhoun odměněn spektakulárním pohledem na Herkulovy sloupy i na celý hřeben Děčínského Sněžníku.

Další náměty na zážitky v Českém Švýcarsku naleznete:

 

Novinka byla publikována v rámci projektu: 

Napsal uživatel Rostislav Křivánek dne .

Pro psaní komentářů se přihlaste nebo zaregistrujte.