Kotlina jako z obrázku

Hinterhermsdorf 14 je kouzelná vesnice, mnozí dokonce tvrdí, že je to nejkrásnější ves celého Německa. Leží na samé hranici s Českem, v srdci národního parku Saské Švýcarsko. Většina turistů, a já nebyl výjimkou, se sem vydává kvůli proslulé divoké soutěsce Obere Schleuse. Jakmile jsem ale začal sjíždět do malebného údolí, pochopil jsem, že Hinterhermsdorf toho nabízí neskonale víc.

Křížem krážem vesnicí i lesem

Tak například už jen procházka po vsi – půvabná naučná stezka mezi jedenasedmdesáti podstávkovými domy, která logicky vrcholí v jednom z nich, v Heimatstube, kde se dá zdarma projít malé muzeum s dokonale rekonstruovanou typickou světnicí lesních dělníků z konce 19. století. Já měl to štěstí, že jsem tu narazil na pana Manfreda Dittricha, nestora zdejšího turistického ruchu, který mě celou vesnicí provedl, a já vám teď mohu složit raport. Takže třeba: Lesní naučný areál se dvěma okruhy (jeden je sjízdný i s kočárkem). Je tu dětská naučná stezka, která se dá projít čtyřikrát, vždycky s jinými druhy otázek a soutěží, dětská via ferrata, informační středisko s expozicí péče o les i mohutné koryto, jímž se ze svahu spouštělo vytěžené dřevo. Jen půldruhého kilometru pozvolného stoupání nad ves, a jste u paty rozhledny Weifberg. Kdo na ni vystoupá, uvidí do daleka – především si ale uvědomí, jak nepodstatné jsou lidmi vymyšlené hranice. Jedna jediná úchvatná a nedělitelná příroda, kam se podíváte – a že to do Mikulášovic je slabá hodinka chůze!

Lodí až k Hornímu splavu

Málo platné, největším tahákem je ale soutěska Obere Schleuse. Za nějakých 45 minut dojdete pohodlným svažujícím se terénem až ke kotvišti výletních lodí. Ty tu jezdí už od roku 1879 díky nápadu vrchního nadlesního, pana 20 Hermanna Schlegeho. On to byl, kdo stál u počátku značení turistických cest i u provozu loděk samotných. Dodnes je to mysteriózní zážitek. Zrcadelná tišina, kterou hlídají do nebe vztyčení skalní velikáni, ostrůvky a trsy travin vynořující se z vody... Od lodiček je pak možné vydat se buď nádhernou cestou nad Křinicí po modré značce, procházet skalními tunýlky, obdivovat nejvyšší smrk Saska i klikatící se Křinici, anebo, a to jsem vyzkoušel já, zdolat svah po červené, stoupat uzoučkým schodištěm na skálu Hermannseck, prolézat pod převisy a protahovat se puklinami až k vyhlídce Königsplatz, ze které je vidět soutěska v celé kráse. Z konečné lodiček se ale dá jet po vodě i zpátky anebo se vrátit stezkou ve svahu – to pro ty, kteří si na náročný výstup úplně netroufají.

Ať se práší za kočárem

Cestu k přístavišti v soutěsce si ovšem můžete užít i v pohodlí, nasednout hned za vsí na „osobní žebřiňák“ a nechat koně, aby vás dovezli až dolů k vodě. Na takový kočár se vejde až 18 pasažérů a cesta trvá půl hodinky tam a tři čtvrtě zpátky. A nebojte se, že se budete nudit, budete totiž sedět u stolu, popíjet pivo nebo limonádu a třeba i chladivý sekt... Připadá vám to jako dobrý nápad? Pak byste měli vědět, čí je. Za těmihle výlety stojí rodinná firma Eschenbach. Když jsem se k Eschenbachům vypravil, zjistil jsem, že na jejich statku funguje pozoruhodné muzeum zemědělských nástrojů (za průvodce se platí, za samostatnou prohlídku ne). Hlava rodiny sháněla často přes sto let staré exponáty, kde se dalo, až ze sběratelského koníčka vybujelo zmíněné muzeum. Eschenbachovi nabízejí i půvabnéokružní jízdy idylickým okolím vesnice na kočáru taženém koňmi – buď s piknikem, tedy skvělým kotlíkovým gulášem, koláčem a kávou, anebo panoramatické s dalekými výhledy do kraje. A v zimě si tu můžete objednat výlet na devítimístných saních – samosebou opět tažených koňmi.

Vyspat se do růžova

Už jste asi pochopili, že Hinterhermsdorf je místo, kde se dá pobýt i několik dní. Když to došlo mně, poohlížel jsem se po slušném ubytování. Dal jsem na doporučení a svěřil se do vlídné péče nově rekonstruovaného hotelu Erbgericht v historické budově v samotném středu obce. Čekal mě tu moderní a světlý, velmi komfortní pokoj (kromě sedmnácti dvojlůžáků tu mají i čtyři moc pěkná patrová apartmá), a protože jsem toho nachodil až až, úlevně jsem spočinul v sauně. Tenhle hotel je rodinný, a opravdu, i atmosféra je tu vysloveně rodinná. Venku terasa s velkorysým grilem, pár desítek metrů fantastické koupání v rybníčku na návsi předělaném na romantické koupadlo s pontonem, pláží, dětským hřištěm a lezeckou stěnou (všechno grátis!). A jídlo? Český kuchař, a tedy opravdické české knedlíky třeba s domácím vepřovým guláškem, domácí sulc, saský tataráček v zelném listu, úžasná soljanka se smetanovým kloboukem a pohádkové pelmeně, pochopitelně vepřové koleno, „pánský řízek“ se sázeným vejcem a cibulí a – ještě teď ho cítím na patře – právě z pece vytažený štrúdl se zmrzlinou... Pro děti speciální jídelníček a omalovánky – a pozor, to všechno důsledně bezbariérové! A pak se řekne – venkovský hotel.

Další náměty na zážitky v Českém Švýcarsku naleznete:
 

Novinka byla publikována v rámci projektu: 

Napsal uživatel Rostislav Křivánek dne .

Pro psaní komentářů se přihlaste nebo zaregistrujte.